Jak jsem se sjela.

Upozornění: Tohle doma nezkoušejte.

Anebo jo, zkuste to. Oficiálně vás však nemůžu k ničemu nabádat, protože bych byla zodpovědná za následky.

Nedávno se mě v rámci jedné konverzace někdo zeptal, co mě v nejbližší době nejvíc překvapilo. A mě to překvapilo tak, že bych si to tu ráda odložila a pamatovala si to navždy. A ráda se o to s vámi podělím.

V rámci výcviku jsem se zúčastnila cvičení, jehož zadání znělo: příštích 25 minut mluv o tom, co cítíš v těle.

Už jste to někdy zkoušeli?

Nejen že jsem ze cvičení odcházela v absolutní blaženosti, ale také jsem omylem našla způsob, jak vypnout overthinking a navodit si téměř psychadelický stav absolutní blaženosti a to bez požití jakýchkoli omamných látek.

S prvními váhavými slovy jsem jakoby opatrně otevřela dveře do místnosti, ve které jsem nikdy před tím nebyla. Nakoukla jsem a s vrzáním pantů jsem nejistě vstoupila do tmy. Vypínač jsem nenahmatala a tak mi zbyl jen dobrodružný pocit "co se asi bude dít?" Šimrání a jemné nervové záškuby mě ujistily, že nespím a tak jsem pozorovala, co se kde šustne. Když se člověk utiší a opravdu jen pozoruje, co se v těle děje, jakoby v něm najednou všechno ožilo a začalo upoutávat pozornost na všechna místa dávno zapomenutá v každodenním bytí. Jak jsem se tak toulala ve svém těle, zaujal mě tlak v hrudníku a tak jsem se tam na chvilku zastavila. Místní dlouho uložená tíha o sobě dávala značně znát, jakoby říkala "no to je dost, že jsi tady!" Na stropě vrněly zářivky a moje oči mě pálily.

A pak to přišlo.

Začala jsem se nekontrolovatelně smát. Takový ten smích, který začíná v patě a dere se ven přes žaludek, plíce, krkem nahoru na vzduch a vy to prostě nemůžete ovlivnit. Nikdo neřekl nic vtipného, ani bolest na hrudi mi nepřišla nijak k smíchu. Uvědomila jsem si však, že nekontrolovatelný smích s sebou vytláčel i tlak na prsou a slzy smíchu mi ochlazovaly zapálené unavené oči.

Chápete? Tělo si prostě umí samo identifikovat interní systémové chyby a provede okamžitou opravu zařízení. Geniální. Světlo v neznámé místnosti jsem nenašla, ale dveře už nevržou a já už se nebojím tmy.

Ne, fakt nedroguju!